Změna klimatu je často spojována s činností člověka v uplynulých staletích, a to v negativním smyslu. Člověk, dominantní druh na Zemi, přetváří krajinu podle vlastních představ. Zvyšuje své počty a spotřebu, aby následně pocítil dočasnost takového počínání a našel meze růstu. Přišel čas se zastavit a vyváženým způsobem nacházet cesty, které umožní kvalitní život i dalším pokolením.
Jak vypadala zdejší krajina před příchodem člověka a jak se během necelého tisíce let proměnila, přehledně a krásně popisuje Dagmar Dykyjová ve své knize „Třeboňsko – Příroda a člověk v krajině pětilisté růže“ (viz např.: www.enki.cz/cs/publikace/knihy/item/41-trebonsko-priroda-a-clovek-v-krajine-petiliste-ruze).
Před masívní kolonizací člověkem se jednalo o krajinu nepropustnou, lesnatou, močálovitou. Lesy byly bohatě osídleny zvěří, o množství ryb ve vodách a ptactvu kolem nich není pochyb. Od 12. – 13. století byly odlesňovány nepřístupné pralesy a močálovité olšiny. V zamokřené půdě byly vykopány stočky a na vhodných místech zakládány zpočátku spíše menší rybníky pro chov ryb. Zadržená voda umožnila vznik mlýnů a hamrů. Částečně odvodněné plochy rozvinuly zemědělství a bylo možné budovat nové cesty, sídla.
Přes veškeré zásahy do krajiny nám naši předkové v Domaníně zachovali relativně zdravou krajinu. Vodu z krajiny neodvedli, pouze ji rozdělili do míst hospodářsky účelných. Je co obdivovat, chránit a je z čeho vycházet.
Rozsáhlé vodní plochy
Pohádkový les u Velkého obecního rybníka
Úchvatné solitérní stromy
Kuriózní spojení borovice s dubem
